Je to vždy jen člověk sám, kdo se rozhoduje pro určitou kvalitu chtění a rozvíjí určitou kvalitu myšlení, a tak utváří svůj vlastní život. Chce-li člověk změnit svůj život k lepšímu, pak je pro něj rozhodujícím poznání o významu kladného chtění. Každý z nás by měl ve svém životě dospět k poznání sebe sama, tzn. pochopit, že kvalita chtění je jeho duchovní podstatou, že kvalita myšlení je jeho duševním stavem, že kvalita jeho činů je v každém případě následkem povahy jeho chtění a jeho myšlení. Poznávejme příčinu a následek, poznávejme v souvislostech, jen tak může přijít změna k lepšímu. Kdo přijme zcela zodpovědně do svého života novou duchovní kvalitu, ten prožije nový rozměr svého života.
Lidský duch se ocitá ve hmotném stvoření na počátku svého vývoje jako nevědomá duchovní bytost. V okamžiku ztotožnění se se svým hrubohmotným tělem nastupuje svůj vývoj ve vědomou duchovní bytost. V průběhu dětství dochází k prohloubení spojení duchovní podstaty s hrubohmotným tělem, utváří se tak základní rozvinutí duše člověka pro jeho další možný vývoj v sebevědomou duchovní bytost. V průběhu vývojového období dospělosti dochází k určitému osamostatnění, lidský duch dostává příležitost k vývoji v rovině svého duchovního a duševního vědomí.
Duchovní podstatu člověka charakterizuje kvalita jeho chtění, duševní úroveň charakterizuje kvalita myšlení, které dává základ kvalitě jednání. Aby lidský duch dospěl k duchovnímu uvědomění, dostává určité "charakteristické vymezení" prostoru svého pohybu ve stvoření. Tímto "charakteristickým vymezením" je jedinečnost jeho spojení s hrubohmotností (působení energií planetárního systému a s ním spojené hrubohmotné tělo).
Lidský duch přirozeně tíhne k vyššímu principu, tj. k vyšším podnětům ve kterých cítí určité doplnění. Svou duchovní podstatou směřuje k poznání a k přijetí Řádu dimenze vědomých duchovních bytostí. Na počátku svého vývoje je nevědomou duchovní bytostí, a tak není schopen charakteru myšlení a jednání, který rezonuje s Řádem dimenze vědomých duchovních bytostí. Ve spojení svého ducha s hrubohmotností projevuje svou prvotní jedinečnost, a tak si vytváří své prvotní uvědomění sebe sama. Vzniká charakteristická úroveň chtění lidského ducha a jeho charakteristický projev v každodenním životě (viz. Ježíš Nazaretský: "Duch je zajisté připraven, ale tělo je slabé").
Tato úroveň chtění nevědomého lidského ducha se má dále v různých životních zkouškách utvářet a formovat. Život přináší zkoušky, ve kterých má člověk příležitost uplatnit nejméně zlomek svého duchovního vědomí, které si do nového prostoru přináší! Jakmile se tak stane, jakmile vstoupí duchovní hodnota do hmotnosti, je uskutečněn první krůček k naplnění smyslu života lidského ducha na planetě Zemi.
Na první skutkem projevenou duchovní hodnotu navazují další, jí podobné. Vznikají tak určité dílčí aspekty rozvíjejícího se duchovního a duševního vědomí. Objevují se charakteristické mentální energie, které jsou živými následky předchozích činů. Lidský duch je nesvobodný a nesamostatný, a tak snadno podléhá přítomným mentálním energiím, tzn. spojuje se s nimi, navazuje na jejich duchovní hodnotu, na jejich charakteristickou vibraci.
V každém případě platí, není-li naše jednání v souladu s Řádem duchovní dimenze a s Řádem stvoření, přicházíme ve své nevědomosti opakovaně o energii.
Pokud člověk nachází vyšší duchovní vizi, vnitřní sílu a odhodlání, vytváří si tak spojení do kruhu společenství vývojově starších duchovních bytostí a snadno překonává to, co je pro jiné nepřekonatelnou překážkou a bolestí. Duchovní vědomí člověka se probouzí a sílí, člověk začíná chápat v souvislostech, pociťuje více duševních i fyzických sil. Další a další uskutečnění drobných duchovních impulsů vyšší duchovní hodnoty znamená rozšiřující se vědomí, z člověka se stává duchovní bytost s pevným ukotvením v poznání skutečných duchovních hodnot a zákonů dimenze Ducha.
Slovo - Světlo - Energie
Vlastní chtění člověka způsobuje charakteristickou rezonanci jeho ducha a duše s prouděním vůle Boží. Tato se projevuje jako Slovo v rovině Božského světa, jako Světlo v rovině duchovního světa, a jako Energie v rovině hmotného stvoření.
Slovo - Světlo - Energie je jednou jedinou silou! Síla Slova božského světa utváří duchovní dimenzi - síla Světla duchovní dimenze utváří jemnohmotnou úroveň (duše člověka), se kterou je přímo spojena hrubohmotná úroveň (fyzické tělo člověka).
Člověk má duchovní podstatu. Ve hmotném stvoření je "upoután" hrubohmotným tělem a omezen hmotnými smysly. Aby tuto překážku překonal má jedinou možnost. Touto možností je návrat k prvotnímu instinktu ducha, kterým je vztah lidského ducha k božskému! Vibračně vyšší působí v každém případě vzestup vibračně nižšího! Objevuje se tak poznávání základních duchovních zákonů a principů v životě člověka ve hmotném stvoření a s ním spojený příliv nové energie.
Rozhodující je čistá touha k božskému a pohyb v duchovní, duševní i fyzické rovině - následně se objevuje schopnost přijímat, skrze vnitřní kázeň a smysl pro Boží pořádek ve stvoření, léčivou sílu Boží (Slovo - Světlo - Energie), svým duchovním, duševním i fyzickým tělem! Je-li touha člověka hluboká a upřímná, dostaví se s postupem času skutečná pomoc na této cestě v podobě osobnosti, která je v duchovním probuzení a prožívá hodnoty duchovní dimenze, anebo s těmito hodnotami výrazně rezonuje. Anebo v podobě duchovního odkazu takové osobnosti historie i současnosti. Uvědomuji si, že vlastní duchovní vývoj člověka je uskutečnitelný jen skrze jeho vlastní reakci na vyšší duchovní podněty!
Jak mohu vstoupit do kontaktu s božským pricipem? Každý z nás má příležitost vědět a cítit - celou svou bytostí - že patří k Bohu, že je zcela přirozené se k němu obracet. Proto vlastní přístup člověka k životu má stát na této prvotní skutečnosti, na této Pravdě! Viz: Ježíš Nazaretský: "Buďte jako děti, jinak nevejdete do Království Ducha". Takový duchovní postoj znamená nový prožitek rezonance se silou Boží (Slovo - Světlo - Energie), viz. apoštol Pavel: "Všechno mohu v tom, který mi dává sílu".
Skrze takto nastavené vědomí vstupuje člověk do prostoru pohybu tvůrčího Ducha, stává se tvůrčí součástí života ve Stvoření. Vnitřní smysl člověka pro život v moudrosti-spravedlnosti se projevuje jako čistota, jako nekonečná pozitivita (Láska).
Člověk dnešní doby
Člověk dnešní doby se dostává do různých životních situací, které více či méně zvládá. Tak to jde ze dne na den, rok za rokem. Některé skutečnosti zevšední, s některými skutečnostmi se člověk "smíří", jiné na něj stále doléhají a působí stres. Člověk se cítí spíše jako oběť, nechápe proč se to všechno děje, nezná smysl svého života.
Je dobré se zastavit a položit si otázku: "Kde je příčina, co způsobuje takový stav oddělení?" Skutečnou příčinu spatřuji v tom, že člověk dnešní doby si již neuvědomuje skutečnou hodnotu a význam duchovního rozměru své bytosti! Neuvědomuje si význam příčiny, která dává vzniknout následku. Neuvědomuje si kardinální význam této skutečnosti! Neuvědomuje si sám sebe jako původce, který zasévá příčinu, aby následně zklidil povaze příčiny odpovídající následek! Je zřejmé, že historie lidstva, tedy i současná situace jsou následkem lidské povahy, tj. charakteru chtění a způsobu myšlení člověka v jeho každodenním životě. Lidstvo je v současné době v hraniční situaci, kdy má dospět k obratu skrze poznání, že povahu lidského ducha - a s ní svázané reálné životní okolnosti - utváří způsob jeho vlastního chtění a jeho vlastního myšlení. Má být šířeno poznání o významu hodnoty důsledného následování čisté duchovní vize! Mají být rozpoznány skutečné duchovní hodnoty, mají být stanoveny priority, které člověku dopomohou k poznání života jako celku!
Chceme život, anebo chceme utrpení?! Ať si každý sám odpoví. Náš způsob jednání rozhoduje o tom, jestli rozšiřujeme své zásoby životní energie anebo ztrácíme z těchto zásob životní energie! Jakmile člověk pozná možnosti své duchovní podstaty a uvědomí si sám sebe jako původce, dojde k rozhodujícímu obratu! Život člověka směřuje v každém případě k tomuto poznání. V některých případech přímo, v některých případech oklikou. Ta však znamená mnoho utrpení, mnoho duševního i fyzického strádání.
Zákon prostoru života člověka
V prostoru kde žijeme jsou dané zákony. Tyto zákony zde byly a budou, člověk na nich nemůže nic změnit, může se jim jen přizpůsobit. Vlastní poznávání a dodržování těchto zákonů stvoření je smyslem života člověka, znamená moudrost (čistotu - spravedlnost) lidského ducha, která je jeho vlastním životem v plnosti zdraví a štěstí, a to jak v duchovní a duševní, tak i ve fyzické rovině.
1. Život člověka charakterizuje pohyb.
2. Pohyb je v každém případě tvůrčím procesem.
3. Tvůrčí proces je v každém případě přijetím charakteristické duchovní hodnoty.
4. Přijetí určité duchovní hodnoty následuje projevení duchovní hodnoty.
5. Projevení určité duchovní hodnoty znamená vklad, který následuje odezva.
6. Podle charakteru vkladu je odezva člověku příjemná anebo nepříjemná.
Rozhoduje tedy kvalita našeho vkladu v přítomném okamžiku! Náš vklad má vždy svůj duchovní a svůj duševní rozměr.
Význam interakce
Duchovní podstata člověka je nepolární, je jednotou, tzn. nemá pohlavní vymezení. Teprve ve hmotném stvoření získává dle charakteru chtění konkretní pohlavní znaky. Muž reaguje na ženu, žena reaguje na muže. Obě pohlaví vstupují v komunikaci v několika úrovních života lidského ducha na planetě Zemi, aby tak následně každý jednotlivě pocítil své dílčí charakteristické duchovní poslání. Muž poznává význam aktivity ve svém charakteristickém působení, žena poznává význam pasivity ve svém charakteristickém působení. Obě pohlaví hledají rovnováhu. Muž skrze pochopení a prožitek aktivního principu, žena skrze pochopení a prožitek pasivního principu. Přicházejí nové životní zkušenosti, člověk je veden k tomu, aby své chyby proti duchovní harmonii a rovnováze, kterou si uvědomuje, již neopakoval! Síla úsilí o dobro, určuje míru ukotvení v novém duchovním poznání, rozvoj duchovního těla duše. Odehrává se vzestup na cestě k duchovnímu uvědomění. Lidský duch se tak formuje z bytosti duchovně nevědomé v bytost duchovně vědomou.
Obrácení člověka k božskému
"Miluj Boha svého, bližního svého i sebe samého". Co znamenají tato slova z evangelia? V jednom z úhlů pohledu si uvědomuji tento význam: Milovat Boha svého znamená: upřednostnit své obrácení k Bohu. Milovat bližního svého znamená: upřednostnit svůj vztah k Bohu a z něj plynoucí vztah k člověku. Milovat sebe samého znamená: 1. pozorovat a utvářet své pohnutky (duch), 2. pozorovat a utvářet své myšlenky (duše), 3. pozorovat, a tak utvářet své fyzické tělo - tj. příjem duchovního Světla, které se mění ve hmotném stvoření na energii pro duši i fyzické tělo! Mít dostatek energie pro duši i pro své fyzické tělo znamená mít schopnost projevit plnohodnotně ve hmotném stvoření svou duchovní kvalitu, a tak pozitivně ovlivňovat lidi ve svém okolí. Každý člověk, tj. duch (Světlo), má dospět k přijetí božského (Slovo). Skrze své rozhodnutí, skrze svou svobodnou vůli. V přítomném okamžiku má každý z nás právo přijímat Slovo, které utváří Světlo, které uzdravuje jak duši tak fyzické tělo! Člověk říká: "Kriste, vstup!"
Z dopisu jedné pomoc hledající:
"Milá paní M., požádala jste mne o pomoc, rád Vám vyjdu vstříc a napíši Vám co si uvědomuji jako podstatné pro život každého z nás.
Člověku je Bohem dáno žít v plném zdraví a v dostatku. Proč člověk dnešní doby nemá své duševní a fyzické zdraví? Protože sešel z té jediné správné cesty. Když se na ni vrátí, vrátí se i jeho duševní a fyzické zdraví!
Na té jediné pravé cestě je živý vztah k Bohu. Když tento vztah je, tak je navázáno spojení k Boží síle, která nám dává dostatek všeho co pro svůj šťastný život zde potřebujeme. Když tento vztah není, člověk slábne a chřadne a s postupem času se z něj stává duševní i fyzický vrak. Tuto skutečnost nám i našim předkům všechny stávající systémy zakrývaly a i nadále zakrývají, a tak žije člověk dnešní doby v iluzi. Bez potřebného vztahu k Bohu, tj. bez potřebného spojení k síle života.
Život v takové iluzi je osudovou chybou. Když tuto chybu člověk dlouhou dobu nevnímá, neví o ní, tak je pro něj ve chvíli, kdy hledá pomoc, velice těžké najít východisko. Neví čeho se chytit. V jeho duši jsou vybudované pouze spoje, které jej udržují v tom, co dlouhá léta žil - vracejí se stále stejné myšlenky, přístup k životu je stále stejný, člověk podléhá stále stejným povahovým sklonům a stále více se do nich zamotává ... . Aby se člověk z této těžké situace duševní i fyzické slabosti vyvázal, potřebuje do svého života vnést novou duchovní kvalitu! Znamená to, dělat to, co doposud nedělal! Dělat to, co cítí na základě svého svědomí, že je dobře udělat, ale doposud k tomu nenašel sílu a odvahu. Tak se začnou vytvářet nové (vyšší) duševní spoje, přes které lze přijímat do svého života i novou energii! Postupně tak sílí duševní i fyzické tělo člověka.
Léčivá síla Boží je jedinou silou, která prostupuje duchovní - duševní - fyzickou rovinu. V každé z těchto rovin má odpovídající frekvenci. V každé z těchto rovin znamená pořádek a sílu, tj. i plné zdraví. Tzn. pokud ukázníte své chtění - přijímáte duchovní sílu, pokud urovnáváte a pročišťujete své myšlení - přijímáte duševní sílu, pokud jste ve spojení s energiemi Matky Země - přijímáte fyzickou sílu. Vracejte se k této skutečnosti, uvažujte o ní, zcela přirozeně, nenásilně. Čím více s Vámi bude toto uvědomění srůstat, tím více síly budete přijímat.
Kouli, kterou jste ode mne dostala můžete držet střídavě jak v pravé tak i v levé ruce, můžete ji mít vedle sebe položenou na posteli, nemusíte se na ni příliš soustředit, i tak dochází k přenosu - stále jsme přítomni v myšlenkové síti a stále jsme ve vodivém prostředí (kvalita myšlenky způsobuje přenos energie, vodivé prostředí způsobuje přenos informace na hmotu). Je-li Vaše pohnutka čistá (např., přejete si být užitečná ve své rodině, v zaměstnání ...), sílí Vaše duchovní tělo. Je-li Vaše myšlenka čistá (např., prožíváte porozumění směrem ke své přítelkyni, která Vás něčím zranila), sílí Vaše duševní tělo. Je-li Vaše jednání v souladu s Vaším čistým chtěním a čistým myšlením, pak dochází k přenosu na fyzické tělo. Podstatné je být jak uvnitř tak ven, být v lásce a moudrosti-spravedlnosti (čistotě). V takovém případě je již vyhráno.
Nespěchejte, mějte důvěru. Vracejte se k vnitřnímu klidu. Důležité je každé ráno se dobře protáhnout, nikam nespěchat, najít v sobě vnitřní klid, přijímat alespoň 5 - 10 minut novou energii, najít pozitivní chtění i myšlenku, vzbudit v sobě dobrou vůli a odhodlání. I v průběhu dne přijímejte, vnímejte přírodu, pohyb v ní, vnímejte energii stromů, děkujte Bohu a Matce Zemi za jejich pomoc. S postupem času tak budete přijímat více a více energie, změní se Váš pohled na svět, přijde zásadní změna do Vašeho života.
Člověk je duchovní bytostí, znamená to, co chce, toho se mu v určitém čase a v určité podobě dostává, tzn. když si myslí na nemoc, bude ji mít. Když se nemoci zřekne a současně upřímně usiluje o čistotu a spravedlnost, ona odejde. Nemyslet na nemoc, to všechno co cítíte na těle jsou průvodní pocity, jsou nutné k celkové přestavbě (opravě) organismu, brzy přejdou. Jakékoliv myšlenky na nemoc stav komplikují. Bruno Groening řekl: "Dobro je silnější než zlo", tzn., upřednostňujme duchovní kvalitu nad průměrem a podprůměrem, který na nás z okolí doléhá a vnucuje se nám jako skutečnost. .... "
K uzdravení dochází na základě přijetí nové informace. Naše vědomí, přijímá. Naše vědomí formuje jemnohmotné (duševní tělo) a následně i hmotné (fyzické tělo). Chceme-li zdraví, musíme se změnit, musíme živě chtít se změnit a následně živě vkládat nové pohnutky a nový přístup k přítomným životním okolnostem! Mnohdy je zapotřebí sebe sama přesvědčovat o novém poznání, které vyciťujeme jako správné. Jedině v takovém případě může přijít do našeho života zásadní změna.
Jiří Sedláček
