Smysl lidského života

17.04.2018 20:55

 

 
Má-li člověk pochopit co je smyslem lidského života, musí nejprve vědět kým je a k jakým principům a zákonům života náleží. Pokud se na okamžik zastavíme a budeme uvažovat nad tím, co je pro lidskou bytost charakteristické, poznáváme, že každý z nás má schopnost uvědomění a každý z nás má schopnost prožívání. Jsme tedy ve své podstatě bytostmi uvědomění a s ním spojeného prožívání. Z této skutečnosti vyplývá, že kvalita našeho života se přímo odvíjí od toho, co si uvnitř sebe sama uvědomujeme a co uvnitř sebe sama prožíváme. Tedy od toho, jaký je obsah našeho přítomného vědomí.
          Lidské uvědomění a s ním spojené prožívání se odehrává nejprve v duchu, a teprve následně je projeveno i navenek, skrze určitý čin ve fyzickém těle. Tak dochází průběžně k přenesení duchovní energie na úroveň fyzického těla. Tak duch průběžně utváří charakteristické oduševnění fyzického těla, tak duch průběžně oživuje fyzické tělo. (Toto oduševnění vnímají citliví lidé v přítomnosti druhého člověka jako určité jemné odstíny barev okolo těla, anebo také jako určité příjemné nebo nepříjemné pocity na svém těle.) Aby si mohl člověk uvědomovat a následně prožívat, potřebuje mít konkrétní vzor anebo konkrétní cíl, ke kterému svou duchovní podstatou přilne. Pokud jej má, tzn. pokud si jej uvědomuje, dostává se do určitého souzvuku s existencí tohoto vzoru či cíle. 
          Jako každé úrovni života tak i lidské úrovni života jsou dána určitá pravidla. Tato pravidla jsou utvářena prožitkem duchovní jednoty s vyzařováním Zdroje životní síly. Z pravidel života duchovní dimenze se dále odvíjejí pravidla a zákony života dimenzí vibračně nižších.
          Duchovní síla se přirozeně transformuje od úrovní duchovních (tj. uvědomění) k úrovním mentálním (tj. přirozená integrace duchovního uvědomění) a dále k úrovním emočním (tj. prožitek duchovního uvědomění). Bytost, která si uvědomuje, přirozeně rezonuje s duchovními silami ke kterým její uvědomění náleží. Ke každému uvědomění se váže potřeba projevovat své uvědomění a potřeba prožívat své uvědomění. Tak může postupovat transformující se duchovní energie hlouběji do vibračně nižších pater lidské bytosti. To znamená, je-li duchovní tělo člověka syceno vyšším duchovním uvědoměním, dostává se mu vyšších duchovních vibrací, které pozitivně ovlivňují vibračně nižší úrovně lidské bytosti. S prožitkem vyššího duchovního uvědomění dochází k ovlivnění i tzv. astrálního těla v němž se nacházejí následky našeho vlastního způsobu myšlení, mluvení a prožívání. Pokud vstoupí duchovní energie až do této úrovně, tzn. pokud duchovní energii nebrání nižší energie lidského myšlení a s ním spojeného postupování, dochází k rezonanci s éterickým vibračním polem člověka. V této úrovni tak dochází k přenosu vitalizujících a léčivých sil, které pozitivně ovlivňují i tělo fyzické.
          Z historie známe mnohá svědectví o tzv. zázračných uzdraveních, ve skutečnosti jde pouze o přirozenou autoregulaci výše uvedených vibračních polí iniciovanou vyšším duchovním uvědoměním a s ním spojeným prožitkem. Tato skutečnost je tím, co je všeobecně známo jako Ježíšovo: „Jdi, víra tvá tě uzdravila“. Každý člověk má v sobě potřebu zaměření na vyšší vibraci (v rovině svého uvědomění, svého projevu, svého cítění ...), z této přirozené potřeby (z tohoto přirozeného instinktu) plyne přirozená autoregulace naší duchovní, duševní i fyzické roviny. Pokud toto zaměření na dokonalost trvá soustavně po určitou dobu, dochází k přirozené obnově duševního i fyzického těla člověka.
 
Lidská bytost
          Lidská bytost je svou podstatou bytostí duchovní, tedy náleží prostoru duchovního uvědomění a s ním spojeného prožívání. Skutečný význam této zákonitosti si člověk dnešní doby již vůbec neuvědomuje! V okamžiku svého zrození v těle se dostáváme do nové situace. V této situaci potřebujeme příklad duchovního uvědomění a s ním spojeného prožívání duchovní jednoty s vyzařováním Zdroje životní síly. Pokud jej člověk má, dostává impuls k duchovnímu probuzení v těle. Pokud jej nemá, dostává se do stavu duchovního strádání v těle! Po určitou dobu tak žije lidská bytost ze vzpomínky na záři Zdroje. Tato vzpomínka ji udržuje ve stavu realativně dobré schopnosti obnovy svých duševních i fyzických sil (viz. děti a mladí lidé). Po určité době - přímo závisle na tom, do jak náročných životních podmínek a okolností se člověk dostává - tato vzpomínka vyprchává, a tak dochází k deformaci nám daných duchovních, mentálních i emočních předpokladů a vloh pro život v těle. Pokud potřebný vyšší duchovní impuls i nadále nepřichází, dochází postupně k různým komplikovaným duševním a fyzickým zátěžím a tzv. neléčitelným onemocněním.
          V současné době je lidstvo ve své podstatě, tj. ve svém vědomí a ve svém prožívání již natolik vzdáleno svým prvotním instinktům, že si již samo nedokáže pomoci. Náprava je možná jedině skrze nápravu v rovině duchovní podstaty lidské bytosti, tj. v rovině přítomného vědomí a s ním spojeného přítomného prožívání. Klíčem k obratu je tato otázka: Jaký význam má naše přítomné uvědomění a přítomné prožívání pro kvalitu našeho života?
Pokud budeme pozorovat život okolo sebe, pochopíme, že veškerý život okolo nás je prožitkem vztahu k vyššímu principu života, prožitkem vztahu ke Zdroji životní síly, tj. k Bohu. Veškerý život v přírodě lze vnímat jako spontánní projev radosti a vznešený chvalozpěv v záři Zdroje, který vychází z prožitku jednoty s vyzařováním Zdroje životní síly. Jinými slovy, veškerý život je prožitkem jednoty s vyzařováním Zdroje. Smyslem lidského života může být jedině prožitek jednoty s vyzařováním Zdroje. Každý, kdo v sobě znovu najde své uvědomění jednoty a svůj prožitek jednoty s vyzařováním Zdroje, ten ve skutečnosti oživuje své napojení na Zdroj životní síly. Tak mohou k člověku proudit blahodárné oživující síly Zdroje, a tak může člověk postupně znovu prožívat svůj plnohodnotný život zde na Zemi. V historii lidstva se objevilo několik výjimečných duchovních osobností, které pouze svou přítomností iniciovaly k životu v jednotě s vyzařováním Zdroje. Lidé jim však neporozuměli, jejich duchovní odkaz pozměnili anebo si jej přizpůsobili svým vlastním potřebám. Pokusme se nyní hlouběji chápat skutečnou pozici lidského ducha ve Stvoření a skutečné potřeby lidského ducha pro jeho život v těle. Níže naznačím, dle mého mínění, několik pro vývoj důležitých souvislostí, které si uvědomuji.
 
Jednota
1. Prapodstatou veškerého bytí je vyzařování Božského světa.
2. Uvědomění jednoty a prožitek jednoty s vyzařováním božského světa utváří harmonii a řád duchovního světa (objevují se duchovní principy a zákony platné v úrovni ducha, tj. i v úrovni duchovního prožívání lidské bytosti ve hmotném těle).
3. Vnímání odpovědnosti k Bohu a s ním spojené vnímání jednoty ducha, duše i těla ve fyzickém těle utváří harmonii a řád biologického - hmotného - těla (objevuje se schopnost výrazné obnovy duševního i fyzického zdraví).
 
         Prožitek jednoty s vyzařováním Zdroje životní síly je základní potřebou každé živé bytosti. Vše se rozvíjí ve své jedinečnosti právě na základě svého vtahu k Bohu. Jaké je uvědomění, takový je prožitek. Jaký je prožitek, taková je role duchovní bytosti v božím Stvoření. Tak vznikají další a další hierarchie duchovních bytostí. Vývojově starší inspirují vývojově mladší. Prožitek jednoty s vyzařováním Zdroje je prožitkem sdílení duchovních hodnot věčnosti s bytostmi na stejné i vyšší úrovni duchovního uvědomění a s ním spojeného prožívání. Prožitek vyšších duchovních hodnot nás inspiruje a pozvedá na vyšší úroveň.
        Život zde na zemi, tj. život ve hmotné dimenzi, je cestou k duchovnímu probuzení a s ním spojenému duchovnímu sebe uvědomění. Člověk, který si uvědomuje, oživuje duchovní úroveň své bytosti. Člověk, který prožívá své duchovní uvědomění v těle, umožňuje přirozenou obnovu svého duševního i fyzického těla! V této zákonitosti lze zcela přebudovat svou bytost v bytost duchovně i duševně vyzrálejší, fyzicky silnou a zcela zdravou. Své tvrzení mohu doložit vlastní zkušeností. V nedávné době jsem se dostal do stavu určitého duševního a s ním spojeného fyzického vyčerpání, tento stav byl totožný se stavem, který jsem již jednou v minulosti prožil, tehdy jsem se zotavoval s pomocí terapeutů několik měsíců. Nyní, s využitím výše uvedeného poznání mně stačily k obnově do stavu skvělé psychické pohody a pocitu fyzické síly, v běžném pracovním procesu, pouhé dva dny! Pochopil jsem, že klíčem je v přítomnosti trvající vědomí jednoty s vyzařováním Zdroje. Čím déle dokáže člověk udržet ve svém vědomí své uvědomění jednoty s vyzařováním Zdroje, tím rychleji dochází k obnově všech jeho psychických i fyzických funkcí. O našem stavu rozhoduje tedy to, čemu věnujeme svůj čas a prostor, neboli čemu v přítomnosti uvěříme. Léčivá síla Zdroje proudí všude tam kde je na základě svobodné vůle člověka prožívána jednota, anebo nejméně vůle a touha po jednotě. Měli bychom vědět, že vše co si uvnitř sebe sama uvědomujeme, to ve skutečnosti existuje. To, co si uvnitř sebe sama uvědomujeme, s tím se ve skutečnosti spojujeme, a to dříve nebo později obdržíme! Každý z nás potřebuje přijímat do svého vědomí vyšší duchovní informace. Tyto vyšší duchovní informace k nám budou proudit z vyšších úrovní duchovních, pokud se s těmito úrovněmi sjednotíme na základě stejnorodého prožitku. Pokud se zaměříme například na všelásku, budeme po určité chvíli vnímat všelásku, pokud se zaměříme na vnitřní sílu, budeme po určité chvíli vnímat vnitřní sílu, atd.. Touto vnitřní odpovědností a v tomto vnitřním ukáznění, lze postupně zcela harmonizovat lidskou bytost jako celek! Uvědomujme si, že veškerý život je následkem živého vztahu ke Zdroji životní síly.
          Člověk dnešní doby mluví o svém vztahu k Bohu, o potřebě svého vztahu k Bohu, ale jen zřídka kdy jej prožívá anebo jej ve skutečnosti vůbec neprožívá. Ve skutečnosti žije v jakési iluzi skládající se různých klamných přesvědčení a z různých strnulých představ o životě na zemi. Člověk dnešní doby si neuvědomuje, že spojení s vyzařováním Zdroje lze uskutečnit jedině v přítomném okamžiku, tj. skrze přítomné uvědomění, skrze přítomné prožívání a skrze přítomný čin v daném času a prostoru! (viz. evangelia: „Usilujte nejprve o království boží a ostatní vám bude přidáno“). Z výše uvedeného plyne poznání, že smyslem lidského života je prožitek jednoty s vyzařováním Zdroje ve fyzickém těle. Fyzické tělo nám dává příležitost prožít novou zkušenost duchovního sebe uvědomění a s ním spojeného prožívání, a tak prozářit životy všech, kteří hledají ve skutečnosti pouze svou duchovní jednotu s vyzařováním Zdroje životní síly. 
 
J. Sedláček
 
 
 

Diskusní téma: Smysl lidského života

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek