Princip Krista a Jeho význam pro život lidského ducha v těle

07.02.2019 19:07

 

Život člověka je mnohdy nekonečným hledáním východiska z různých životních situací. Žijeme svůj život v prostředí, kde na nás půsosobí a kde nás ovlivňují různé životní okolnosti. Někteří z nás se cítí být relativně šťastní a zdraví, někteří z nás jsou spíše nešťastní a trpí různými psychickými a fyzickými zátěžemi. Nabízí se otázka: Co ve skutečnosti potřebujeme pro svůj harmonický a plnohodnotný život?

 

Každý z nás je bytostí duchovního vědomí ve fyzickém těle. To znamená, každý z nás potřebuje mít objektivní duchovní poznání a potřebuje realizovat toto objektivní duchovní poznání ve svém fyzickém těle. Tato zákonitost je určující pro kvalitu našeho života v těle. Pokud ji přirozeně naplňujeme, následek je příjemný. A naopak.

 

Život v duchovní dimenzi a život ve fyzickém těle

V duchovní dimenzi se odehrává duchovní život v přirozené odpovědnosti k vyššímu principu života. Tento vyšší princip je přirozeně vnímán a respektován, veškerá vůle a pohyb bytostí duchovní dimenze vychází z bdělé pozornosti k tomuto vyššímu principu života a z pozitivního vztahu k tomuto vyššímu principu života, k Bohu. Ve hmotné dimenzi je lidský duch trvale napojen na tělo, které mu vytváří určitou oporu pro jeho působení na planetě Zemi. Pokud jsme v zaměření k duchovním hodnotám dimenze Ducha, náš duch ovládá tělo. A naopak. Pokud si přestáváme uvědomovat duchovní hodnoty dimenze Ducha, zaměřujeme svou pozornost zákonitě stále více a více k potřebám fyzického těla. Tak se postupně vytváří určitý sklon upřednostňovat své vlastní potřeby, a to jak v rovině kauzální, tak i v rovině mentální, emoční a biologické. Tento sklon je ve své podstatě v rozporu s duchovní podstatou lidské bytosti (původní zaměření na my je nahrazeno zaměřením na ). Tak vzniká určité oddělení lidského vědomí od vědomí bytostí duchovní dimenze, tj. bytostí vývojově starších. Toto oddělení lidského vědomí od vyššího vědomí bytostí duchovní dimenze je příčinou veškerého utrpení lidstva. Chceme-li dospět k obratu v rovině našeho osobního, rodinného i veřejného života, měli bychom se spojit s vyšším impulsem, který k nám trvale proudí z dimenze Ducha, která přirozeně rezonuje s vyzařováním Absolutního vědomí (božského vědomí).

 

Princip vzájemného vztahu

Veškerý život na planetě Zemi je utvářen na základě působení vzájemného vztahu Absolutního vědomí (božské vědomí) a Univerzálního vědomí (duchovní vědomí). Tento vzájemný vztah charakterizuje vůle dávat. Božské vědomí dává sebe sama, duchovní vědomí dává sebe sama. Na základě této podobnosti vzniká charakteristická rezonance duchovního s božským, v níž božské svým vyzařováním průběžně iniciuje (tj. oživuje a obnovuje) duchovní.

 

Co znamená tato skutečnost pro život každého z nás? Podstata každého z nás je duchovní, tzn., každý z nás náleží svou podstatou této rezonanci duchovního vědomí s božským vědomím. Duchovní život je životem vnímání a prožívání určité duchovní kvality. Vše, co si uvnitř sebe sama uvědomujeme, s tím se ve skutečnosti spojujeme! To znamená, pokud si uvnitř sebe sama uvědomíme, že náležíme svou podstatou zákonu rezonance duchovního s božským, naše duchovní podstata bude napojena skrze toto uvědomění do duchovní dimenze, tj. do bezprostřední rezonance duchovního vědomí s vyzařováním božského vědomí. Toto napojení způsobí určitou obnovu našich duchovních, duševních i fyzických sil. Spolu s postupujícím duchovním a duševním vývojem v těle se bude toto duchovní a duševní život obnovující a hluboce léčivé působení zesilovat. Chceme-li postoupit do vyššího vývojového stadia svého ducha a své duše na Zemi, potřebujeme prožít tuto iniciaci svého duchovního a duševního vědomí ve svém vlastním těle. Tato iniciace je vylíčena, například, v biblickému obrazu Saul na cestě do Damašku.

Saul pronásledoval ve své horlivosti pro "pravdu" první křesťany, spadl s koně a pocítil záblesk světla, které bylo svým jasem silnější než slunce. Tento prožitek změnil zcela jeho život. Co se ve skutečnosti stalo? Jeho vědomí bylo naplněno vůlí poznat pravdu a obhájit pravdu. V jeho případě nebylo rozhodující to, že byl do určité míry nevědomým (to, jak myslel, co říkal a jak konal), ale to, že chtěl na své životní cestě poznat pravdu, že chtěl předat vyšší poznání a že se ve svém úsilí postavil těm, kteří následovali Krista! A tak došlo, na jeho cestě do Damašku, v určitém okamžiku k prolnutí jeho duchovního vědomí s vědomím dimenze Ducha, která přímo rezonuje s božským vědomím. Záblesk duchovního světla dimenze Ducha v něm způsobil hluboký prožitek vyšší pravdy, došlo tak k určité aktivizaci jeho duchovního vědomí v těle. Pavel si tak začal náhle uvědomovat pozitivní principy a zákony života lidského ducha v těle a svou přirozenou potřebu tyto pozitivní principy a zákony života dále šířit. Viz. Ježíš Nazaretský: „Každý, kdož jest z pravdy (tj. kdo hledá pravdu), slyší hlas můj", „Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno (tj. usilujte o poznání a zachovávejte se v poznání)", „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí (tj. zbaví nevedomosti)".

 

Kvalita lidského života v těle

Výše uvedený poznatek (zákon rezonance duchovního s božským) je, dle mého názoru, pro kvalitu našeho života určujícím poznáním. Toto poznání buď je, anebo není. Život člověka na planetě Zemi je životem v jednotě s vyššími principy a zákony, anebo je životem v odklonu od vyšších principů a zákonů. To znamená, život člověka může být naplněn duchovní silou, harmonií a štěstím. Anebo je naopak životem v trvalém strádání a neštěstí. Je důležité si uvědomovat, že o kvalitě našeho života rozhoduje stav našeho přítomného vědomí a s ním spojeného podvědomí! Povaha našich myšlenek a slov je průběžně ukládána do podvědomí, tak je průběžně utvářen náš charakter a náš další osud. Záleží tedy především ostatním na tom, co si průběžně uvědomujeme a na tom, jak myslíme, mluvíme a konáme v přítomnosti.

 

Princip Krista

Lidská bytost je svou podstatou ponořena do labyrintu jemnohmotného a hmotného světa, ve svém odklonu od Boha upadá v nevědomost. Ve své nevědomosti se spojuje s duchovní bídou a nouzí lidí tohoto světa, a tak je na dlouhou dobu upoutána v tomto světě. Zbavit se pout hmotného světa, znamená přemoci ve svém fyzickém těle vládce tohoto světa (Satana). Přemoci Satana v lidském těle lze jedině ve spojení s bytostí, která již Satana v lidském těle přemohla. Chceme-li nastoupit cestu duchovního vývoje, potřebujeme se nejprve zbavit pout hmotného světa. Těchto pout nás může zbavit jedině rezonance duchovního vědomí s božským vědomím (Princip Krista). Ježíš Nazaretský přemohl vládce tohoto světa jako lidský duch v těle, a proto má trvale absolutní moc v daných podmínkách planety Země. Viz. evangelium: „Je mi dána veškerá moc jak na nebi (duchovní tělo), tak i na zemi (duševní a fyzické tělo)". Potřebujeme se v duchu spojit s Principem Krista! Naše duchovní vědomí potřebuje být napojeno na duchovní vědomí Ježíše Krista. Jak? Potřebujeme si uvědomovat Jeho absolutní moc a potřebujeme se pruběžně spojovat s Jeho absolutní mocí, skrze svou víru v Jeho absolutní moc, a to v jakékoliv životní situaci, i v té nějtěžší. Ježíš Nazaretský prošel v Getsemanské zahradě nepředstavitelným utrpením duše i těla, v tomto utrpení překonal moc temna na vědomí lidské bytosti, po své modlitbě k Bohu vstal a šel vstříc těm, kteří jej přišli zatknout, aby jej vydali soudu a nechali ukřižovat.

 

Vlastní zkušenost s Principem Krista

Princip Krista je principem jednoty duchovního, duševního i fyzického těla v napojení na božské vědomí, týká se života každého člověka, tedy je stále přítomný a stále živý! K napojení na Princip Krista stačí pouhé uvědomění a vyslovení slovního spojení PRINCIP KRISTA - toto uvědomění a vyslovení by mělo být projevem živého vztahu ke Kristu, mělo by být naplněno láskou a vděčností za to co pro nás zde na Zemi uskutečnil! Od určité doby pociťuji, že mé vědomí i mé tělo je při vyslovení tohoto slovního spojení během okamžiku naplněno zvláštní mocí a silou, kterou nelze slovy popsat! Zjistil jsem, že tuto absolutní moc a sílu, která se jeví jako síla osvobození, pomoci a podpory, lze předávat druhým lidem pouhým zaměřením své pozornosti směrem k nim, tj. pouhou myšlenkou. Myslím si, že tato osobní zkušenost mně dokazuje výše uvedené poznání; náš duchovní rozměr (tj. naše přítomné vědomí a slovo) je trvale navázán na vyzařování duchovní dimenze, která trvale přirozeně rezonuje s božským vědomím. Dávám tímto k dispozici Vám všem, každý sám si může ověřit účinek této skutečnosti na svém vlastním těle.

 

Chceme-li žít plnohodnotným životem zde na Zemi, nepotřebujeme být vzdělaní, nebo majetní aj., potřebujeme být pouze přesvědčení o Bohu a prožívat svůj vztah k živému Kristu, za všech okolností! Každý, kdo zaměří svou pozornost směrem k Němu, pocítí dříve nebo později Jeho absolutní přítomnost a Jeho absolutní moc pro náš život zde na Zemi. Jeho život zde na Zemi je pro duchovní rozměr lidské bytosti tím, čím je vyzařování božského vědomí pro dimenzi Ducha. Na základě přijetí této jednoty lze dosáhnout již za života v těle stavu absolutní obnovy svého ducha i duše i těla, tj. stavu věčného života!!! Viz. evangelium: „Každý, kdo ve mne věří, bude žít na věky, i kdyby umřel". Jakmile pochopíme, že jsme ve své podstatě duchem a přeneseme své vědomí k Bohu a k věčným hodnotám dimenze Ducha, začínáme rozvíjet svůj duchovní rozměr, začínáme žít vyšší duchovní hodnoty v těle. Tyto hodnoty nejsou vázány na fyzické tělo, jejich podstata přesahuje dimenzi času a prostoru, tedy zůstane živou i po smrti fyzického těla, a to je onen život věčný. Dosažení stavu věčného života je jednoduchou, každým jedincem uskutečnitelnou, zákonitostí. Je záležitostí naší svobodné vůle a našeho přítomného vědomí, v napojení na Princip Krista. Měli bychom mít trvale na zřeteli, že každý z nás dostává zde na Zemi příležitost uskutečnit, skrze svůj duchovní přístup k životu, oduševnění svého fyzického těla, a tak získat nové uvědomění své duchovní jednoty s dimenzí Ducha a s principem božským.

 


 

.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek