Léčivé účinky hudby

Vše existující má svou duchovní podstatu, tj. svou charakteristickou vibraci, která spoluutváří CELEK. Každý z nás projevuje určitý charakter, rozhodujícími činiteli jsou naše vůle, naše myšlení a naše jednání. Vytváříme tak charakteristickou vibraci, která postupuje dál do prostoru a působí na veškeré okolí. To znamená, jakmile se člověk změní, změní se i jeho vibrace. Vývoj člověka je tak možné chápat jako cestu k nalezení odpovídající harmonie jeho ducha, jeho duše i těla. Člověk směřuje k vyladění na odpovídající frekvenci (viz. "Bůh stvořil člověka k obrazu svému"). Tuto odpovídající frekvenci, tj. smysl pro harmonii ducha, duše i těla,  nalézají všichni ti, kteří pomáhali a dále pomáhají lidstvu na jeho cestě k duchovnímu osvícení a k vzestupu.

Jak nám může pomáhat hudba?

Tón je vibrace, která má svou stabilitu. Opakované chvění struny předává impulsy centru našeho vnímání a ty jsou dále přenášeny na naše duchovní, duševní i fyzické tělo. Otevřít se působení hudby znamená, přijímat harmonické impulsy. Tak dochází k autoregulaci v našem duševním i fyzickém těle, následkem jsou příjemné pocity uvolnění, osvěžení, určité vnitřní harmonie a vyrovnání.

V charakteru hudby starých kultur je možné zachytit hlubší smysl a cit pro vibraci zvuků a tónů, viz. hudba indická, hudba čínská, hudba šamanská, Gregoroánský chorál ... aj. Dříve byla hudba vnímána jako prostředek k naladění člověk do vyšších rovin vnímání. Vztaženo na vývoj západní kultury, od určité doby byla hudba dělena na tzv., duchovní a světskou. Tzv. duchovní hudba byla dále provozována v chrámech, tzv. světská hudba nastoupila svůj samostatný vývoj. Spolu se změnou v myšlení a jednání člověka se tak změnil i charakter této hudby. Do popředí se dostal důraz na vlastní individualitu člověka, bylo více upozorňováno na jeho dovednost, na jeho schopnost ovládat hudební nástroj nebo hlas. Potřeba vnést do skladby náročné technické prvky, a tak upozornit na svou vlastní virtuozitu, tak začala postupně vytlačovat obsah.

Je zapomínáno, že hudba je jedním z nejsilnějších vlivů, který může pomáhat léčit naši duši i naše tělo. V současné době je hudba v naprosté většině případů pojímána jako zábava. Hudby je všude mnoho, ale už nepůsobí tak jak by působit měla. Je čas se zastavit, změnit svůj přístup, začít znovu hlouběji vnímat! Staneme-li se lidmi s přístupem k jemnějším rovinám bytí, začneme-li více vnímat svou duchovní podstatu, budeme s postupem času vnímat a produkovat hudbu, která je přenoscem vyšších harmonií vyšších hudebních sfér a má své léčivé účinky.

JS


Hudba

Jakákoliv tvorba duchovně otevřeného a pozitivně laděného člověka, která vychází z jeho srdce, má svou jedinečnost, svou duchovní úroveň ve které působí. Vnímejme hudbu jako výsledek, kterému předchází  jedinečné napojení autora do hudebních sfér. Skrze cit a čistou myšlenku, lze dospět k vnitřnímu naladění, které rezonuje se světy krásy, které jsou zde pro nás, působí na nás, zahrnují nás. Hudba je zde, aby nás povznášela a zušlechťovala, a tak přinášela světlo do našich životů. Vedle toho je dobré si uvědomit, že existují i skladby, které jsou spíše disharmonické a mohou poškozovat zdraví člověka.

Krásným příkladem hloubky lidského vnímání a tvořivosti je sv. Hildegarda z Bingenu. Tato žena byla po mnoho let sužována nemocemi, ve věku 42 let prožila sérii vizí, vstala z lůžka a začala intenzivně pracovat. Začala se intenzivně věnovat léčitelství, komponování hudby, psaní knih ... Sama píše: "Když mi bylo čtyřicet dva let a sedm měsíců, v hlavě mi vybuchl blesk veliké záře. Zazářil jako plamen, který osvětluje, ale nespálí, ozářil celé mé nitro, jako když sluce prohřeje předmět svými paprsky."

Hildegarda byla jedním z mála lidí, kteří umějí naslouchat. Slyšení vnímala jako přijímání. Její moudrost byla živá, nevycházela z naučeného, ale z prožitého. Hildegarda považovala hudbu za oslavu Boha. Ďáblem je dle ní ten, kdo kazí harmonii a snaží se ji lidem ukrást.

 

 

Působení zvuků

Shalila Sharamon - Bodo. J. Baginski

Zvuk jsou slyšitelné vibrace. Kdyby náš sluch měl větší rozsah a mohl vnímat vibrace všech frekvencí a intenzit, slyšeli bychom hudbu květin a trávy, hor a údolí, zpěv nebe a hvězd, stejně jako symfonii našeho vlastního těla. Poznatky moderní vědy potvrzují to, co poznali a používali k harmonizaci, uzdravování a rozšiřování vědomí mystikové a mudrci všech kultur - veškerý život ve stvoření je zvuk. Člověk a jeho svět vznikl zvuky a jimi je také udržován.

Věda potvrzuje, že všechny části Universa, stejně jako všechny formy záření, všechny přírodní síly i každá informace, si udržují své specifické vlastnosti svojí hudební strukturou - frekvencí - typem a vyššími harmonickými tóny. ... Tak kmitají např. protony a neutrony atomo kyslíku v durové stupnici, při vznikání listové zeleně ze světla a hmoty se ozývají trojzvuky, každá květina a každé stéblo na louce zpívá svou vlastní píseň a všechny tyto písně spolu harmonicky souznějí. Kdyby tomu tak nebylo, nedařilo by se jim pospolu, což také skutečně u některých druhů rostlin nastává. - Mnoho poznatků o rostlinách bylo získáno moderní fotoakustickou spektrospopií. Její zásluhou můžeme např. slyšet pukání poupěte růže ... Moderní radioteleskopie potvrdila, že tako kosmos je plný zvuků, že každé nebeské těleso má svůj vlastní zpěv.

Naše hudba je napodobením této hudby života. Při bohoslužbách mnohých národů představuje hudba opakování aktu Stvoření. Je to životně důležitá energie, která proniká všemi formami života, energie, která má sílu udržovat a obnovovat život. Můžeme ji použít, abychom se znovu spojili se silami života, činnými v nejvnitřnějším jádru všech věcí, uvedli tak naše energie do rovnováhy a nastolili stav harmonie s životem v celém Universu.

Pro tento účel se ale nehodí každá hudba. Víme, z vlastní zkušenosti, jaké pocity v nás různé druhy hudby vyvolávají. Hudba může působit uklidňujícím a uvolňujícím dojmem, může nás přivést do stavu vyrovnanosti a harmonie, může být oživující a inspirující, nebo také povrchní a triviální. Disharmonické tóny mohou dokonce vyvolat nervozitu a agresivitu, pocit bezradnosti nebo bojácnosti.

Působení nejrůznějších druhů hudby názorně ukázáno mezi jiným také četnými pokusy s vybranými druhy zvířat a rostlin. Tak např. slepice snáší při poslechu klasické hudby více vajec, krávy dávají více mléka, při rockové hudbě naproto tomu obojí rapidně klesá. Rostliny, které byly delší dobu vystaveny rockové hudbě, chřadly a rostly v opačném směru než byl reproduktor. Při klasické hudbě naopak reagovaly rychlejším růstem a měly více listů a plodů, než rostliny v kontrolní skupině bez hudby. Obzvlášť v oblibě mají rostliny, zdá se, Bachovu hudbu. Některé rostliny se při ní dokonce nakláněly v úhlu 35% směrem k reprodukturu. Mimořádně pozitivním vlivem působí indická hudba na sitár. Zde byl úhel náklonu až 60%, nejblíže rostoucí rostliny obrůstaly dokonce reproduktor, jako by se chtěly spojit s pramenem této životodárné hudby. Na folk a country rostliny reagují neutrálně. Nevykázaly v porovnání s kontrolní skupinou žádné rozdíly.

Co platí pro rostliny a pro zvířata, platí také pro nás lidi. Chceme-li aktivovat a harmonizovat naše centra energie hudbou, měli bychom ji pečlivě vybírat.

Působení tónů

Z nauky o hudební harmonii víme, že v každém tónu jsou obsaženy i všechny ostatní, i když je normálně vědomě nevnímáme (tzv. alikvotní tóny). Když kmitá nějaká struna - naše hlasivky jsou podobné strunám hudebního nástroje - nekmitá pouze celá tato struna, tedy spodní tón, nýbrž současně také polovina struny (nejbližší vyšší oktáva), dále kmitají zároveň i dvě třetiny struny (kvinta), tři čtvrtiny struny (kvarta), tři pětiny struny (velká sexta), čtyři pětiny (velká tercie), pět šestin (malá tercie) atd.. To znamená, že zní v alikvotních tónech celá stupnice. V Indii existují různé hudební nástroje, které alikvotní tóny zvláště zdůrazňují, aby mohly být lidským uchem vědomě vnímány. Něco podobného se děje u tzv. harmonického zpěvu. Z tohoto poznatku vyplývá, že při každém tónu, který rozezníme, budou s jednou určitou čakrou ovlivněny i všechny ostatní čakry, takže kromě stimulování jednoho centra nastává i harmonizace všech ostatních.



Sedm čaker

Sedm základních čaker - sedm tónů základní hudební řady. Každé barvě náleží tón, který danou úroveň harmonizuje. Červená = tón c, oranžová = tón d, žlutá = tón e, zelená = tón f, světle modrá = tón g, modrá = tón a, fialová (bílá) = tón h. Každá z čaker od druhé až k šesté se otevírá dopředu i do zadu. Celkem se tak na těle objevuje dvanáct trychtýřovitých otvorů pro příjem a přenos energie z prostoru a do prostoru, to znamená dvanáct půltonů základní hudební řady. Každý odstín té které barvy má svou odpovídají zvukovou frekvenci.

... (bude postupně doplněno)